Celá věc se řídí vyhláškou č. 372/2001 a dále prováděcím předpisem k této vyhlášce jenž udávají základní pravidla a směry. A jako každý zákon má i tato vyhláška u nás má své příznivce i své odpůrce. Do které skupiny se zařadíte je na Vás, ale pro nás je důležité, že tato vyhláška nám dává mantinely pro Vaše rozúčtování. Pokud si jí budete chtít podrobně nastudovat klidně můžete třeba tady. Těm ostatním poskytneme stručný přehled:
Rozúčtování podle IRTN (integrovaný rozdělovač topných nákladů) nebo-li lidově „měřičů tepla“
Při rozúčtování nákladů na teplo spotřebované na vytápění se nejprve rozdělí náklady (jejich výši nutno spočítat z faktur dodavatele tepla) na složku základní a spotřební v to v poměru 50/50 nebo 40/60. Základní složka se pak rozpočítá na jednotlivé byty podle podlahových ploch. Spotřební složka pak podle IRTN.
Je třeba si říci, že za prvé IRTN neměří žádné skutečné fyzikální veličiny (Jouly, watty, stupně – a proto to také nejsou měřiče tepla), ale pouze indikují, jak moc to které těleso topilo a to zaznamenávají. Říkejme pro jednoduchost, že měří dílky. Dále je každému radiátoru přidělen určitý koeficient podle toho, jaký má výkon a kde v domě se nachází (jestli pod střechou nebo v přízemí, jestli na severu nebo na jihu). O tyto koeficienty se pak ještě upraví hodnota dílků, která byla odečtena. Takto upravené hodnoty se sečtou za celý dům a pak se prostým vydělením zjistí, kolik stojí jeden dílek korun. Když víme cenu jednoho dílku, jdeme zpátky do bytů a už jednoduše zjistíme kolik ten který byt zaplatí. To je základní myšlenka.
Ale aby to nebylo tak jednoduché je třeba do výpočtů ještě zanést skutečnost, že teplo nečeká na jednom místě, ale utíká do chladnějších prostor. Klidně i k sousedům. Takže pokud se v domě objeví byt, který vůbec netopí, z okolních bytů do něj utíká teplo. IRTN toto ale nezaznamenají, protože radiátory v tomto bytě jsou studené. V tuto chvíli přichází na řadu nejdiskutovanější část vyhlášky, a sice omezení maximální a minimální možné spotřeby tepla na m2. Vyhláška totiž uvádí, že žádný vyt nemůže mít na 1m2 vetší nebo menší spotřebu o 40% než je průměr celého domu. Takže těm co mají málo se trošku přidá a těm co mají moc se ubere.
Někdo může namítat, že pak celé měření ztrácí smysl, ale to není pravda. Rozdíl mezi minimem a maximem je dostatečně veliký pro to, aby se rozlišilo, kdo šetří a kdo ne. Například pokud by průměrný byt zaplatil za rok 5000,- Kč, tak úplně stejný byt který maximálně šetří zaplatí 3000,- a jiný stejný byt který není tak šetrný zaplatí 7000,- Kč. To je rozdíl 4000,- Kč a to není tak málo peněz. Ve prospěch IRTN hovoří i skutečnost, že většina lidí která je má osazené se s teplem skutečně snaží nakládat hospodárněji, dům jako celek má v konečném důsledku menší spotřebu tepla než před jejich instalací, a tak zaplatí i jednotlivý uživatelé méně.
Nebojte se IRTN a rozúčtování! Ušetří Vám peníze a vnesou určitou, i když ne absolutní spravedlnost do rozdělení nákladů v domě!